Co vlastně jsou DSGE modely?

V předchozím článku jsme si popsali různé metodologické přístupy, které používá moderní ekonomie. Konstatovali jsme, že ekonomie hlavního proudu (anglicky označovaná jako mainstream) je založená na matematických modelech. V současnosti nejoblíbenějším typem modelů jsou takzvané dynamické stochastické modely všeobecné rovnováhy. Anglicky je nazýváme Dynamic Stochastic Models of General Equilibrium, zkráceně se označují jako DSGE modely. Velmi složité varianty těchto modelů využívají například centrální banky či ministerstva financí (včetně našeho) k simulaci dopadů jejich hospodářské politiky na ekonomiku. DSGE modely můžeme oprávněně označit jako state of the art současné ekonomie.

Nezapomeňte prosím, že stejně jako předchozí text obsahuje i tento řadu zjednodušení.

DSGE modely v praxi nahradily dříve používané ekonometrické modely. Od nich se liší především tím, že mají mikroekonomickou strukturu. V DSGE modelech se vyskytují subjekty, které známe z mikroekonomie. Máme tam spotřebitele (často se používá i označení domácnost, význam je stejný), který nabízí práci na trhu práce a nakupuje zboží a služby na trhu zboží a služeb. Na rozdíl např. od keynesiánského modelu s multiplikátorem (který najdete vysvětlený zde) nepracujeme s nějakou agregátní spotřebou, která by zahrnovala spotřebu všech domácností v ekonomice. V DSGE modelech pracujeme s jednou konkrétní domácností. Dále máme v DSGE modelech konkrétní firmu, která nakupuje od spotřebitele práci, vyrábí zboží a toto zboží prodává spotřebiteli. Nepracujeme tedy s agregátní úrovní soukromých investic. Jak pomocí jedné domácnosti simulujeme celou ekonomiku? Používáme takzvanou reprezentativní domácnost, která je určitým průměrem a reprezentuje průměrné chování všech domácností v ekonomice. Chování všech domácností lze potom chápat jako agregované chování velkého množství totožných reprezentativních domácností.

Domácnost usiluje o co největší užitek (nebo také blahobyt). Na čem jeho užitek závisí? Téměř ve všech DSGE modelech je užitek závislí na množství spotřebovaného zboží. Je logické, že čím více zboží spotřebuje, tím je spokojenější. Dále může užitek záviset i na množství volného času spotřebitele. Opět logicky platí, že spotřebitel je tím spokojenější, čím více má volného času. Firma poté usiluje o maximální možný zisk.

Většina základních DSGE modelů má tedy užitkovou funkci s jednou proměnnou (množství spotřebovaného zboží) nebo dvěma proměnnými (množství spotřebovaného zboží a množství volného času). Jestliže užitková funkce obsahuje pouze spotřebu, znamená to, že spotřebitel pracuje bez ohledu na cenu práce. Množství práce v ekonomice je pevně dané. Takovým modelům pak říkáme modely s exogenní nabídkou práce. Naopak pokud máme v užitkové funkci i množství práce, znamená to, že množství nabízené práce můžeme přímo dopočítat a je určeno ostatními ekonomickými proměnnými modelu. Mluvíme pak o modelech s endogenní nabídkou práce.

Vraťme se ale k pojmu DSGE model – dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy. Co jednotlivá slova znamenají?

Dynamický značí, že model zahrnuje rozhodování ve více časových obdobích. Tato období jsou mezi sebou provázaná, takže například omezení spotřeby v jednom období znamená, že spotřebitel má k dispozici vyšší úspory v příštím období. Zpravidla také uvažujeme, že spotřebitel se snaží o co největší sumu užitků za určitý časový interval, nikoli pouze v jednom období. Nejde mu tedy jen o současnost, ale hledí i do budoucnosti. Spotřebitel se tedy může vzdát blahobytu v současnosti, jestliže mu to přinese větší blahobyt v budoucnosti. Spotřebitel dokonce může brát v úvahu nejen svůj budoucí užitek, ale i budoucí užitky svých potomků.

Délka časového horizontu závisí na konkrétním modelu. Především v učebnicových modelech se často vyskytuje nekonečný časový horizont. Důvod je poměrně pragmatický – takový model je výpočetně mnohem jednodušší než model s konečně dlouhým časovým horizontem. To si blíže popíšeme v některém z dalších článků.

Uveďme si pro názornosti příklad statického modelu. V základním kurzu mikroekonomie se rozebírá model trhu s nabídkou a poptávkou (např. zde). Ten zobrazuje pouze situaci v jednom období. Vzpomeňte si, že jste nikdy neřešili, co bylo předtím a co bude potom. Tyto otázky nemají ve statickém modelu význam. V dynamickém naopak ano.

Pojem stochastický jste si možná do souvislosti se statistickou. Znamená to, že v modelech se vyskytují určité náhodné prvky. Tyto prvky zpravidla označují jevy, které přicházejí “zvenku”, a používá se pro ně pojem exogenní (na tento pojem už jsme narazili výše, i když v jiné souvislosti). Abychom však s náhodným šokem dokázali pracovat, musíme jej blíže specifikovat. Musíme si určit pravděpodobnostní rozdělení, ze kterého hodnoty pocházejí. Pravděpodobnostní rozdělení je pojem, který opět pochází ze statistiky. Rád bych se mu věnoval někdy v budoucnosti, nyní pouze konstatuji, že se ve většině případů používá normální rozdělení. Je třeba znát ještě parametry pravděpodobnostního rozdělení. V případě normálního nás zajímá střední hodnota a rozptyl. Střední hodnota rozdělení nám říká průměrnou hodnotu, kolem které se budou hodnoty rozdělení pohybovat. Rozptyl nám říká, jak daleko budou tyto hodnoty od průměru rozprostřeny. Čím je rozptyl vyšší, tím budou hodnoty rozdělení od středu vzdálenější. Normální rozdělení má řadu důležitých vlastností. Jednou z nich je, že jde o rozdělení symetrické kolem střední hodnoty.

Asi se ptáte, proč vůbec v modelech tyto náhodné prvky jsou. Zpravidla reprezentují jevy, které ekonomové neumí namodelovat. Typickým příkladem jsou technologické (inovační) šoky. Tyto šoky se projevují tím, že navyšují nebo naopak snižují produktivitu výrobních faktorů. Pozitivní technologický šok tedy znamená, že se stejným množstvím kapitálu a práce vyrobíme větší množství zboží, než které bychom vyrobili bez působení tohoto šoku. Negativní šok naopak produktivitu výrobních faktorů snižuje.

Náhodné šoky v DSGE modelech mají určitou setrvačnost. Pokud tedy byl šok v minulém období kladný, pravděpodobnost, že bude kladný i v aktuálním období, je vyšší, než že bude šok záporný.

A poslední z oněch pojmů je všeobecná rovnováha. V ekonomii obvykle rozlišujeme mezi parciální a všeobecnou rovnováhou. Parciální označuje rovnováhu na jednom konkrétním trhu. Typicky jde o model trhu ze základního kurzu, který jsem zmiňoval již výše. V něm nás nezajímala situace na ostatních trzích v ekonomie. Naopak v případě všeobecné rovnováhy nám jde o dosažení rovnováhy na všech trzích v ekonomice. Základní model všeobecné rovnováhy se opět vyučuje v základním kurzu mikroekonomie.

V DSGE modelu se tedy nespokojíme pouze s tím, že bychom měli rovnováhu jen na trhu spotřebního zboží. Naopak požadujeme, aby byla rovnováha i na trhu práce a případných dalších trzích.

Tím máme jednotlivé pojmy vysvětlené. Rád bych závěrem dodal, že základní principy DSGE modelů nejsou zdaleka tak složité, jak by se vám na první pohled mohlo znát. V dalším článku bych se rád věnoval tomu, jak a proč DSGE modely vlastně vznikly.

 

Trackbacks and Pingbacks

[…] minulém článku jsme probírali, co vlastně jsou DSGE modely. Nyní bychom se měli zabývat otázkou, proč […]

Like

Leave a Reply

Name and email address are required. Your email address will not be published.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title="" rel=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <pre> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

%d bloggers like this: