Walter Tevis: Zpěv drozda

walter-s-tevis-zpev-drozdaPředstavte si svět, ve kterém lidé nemusejí pracovat, neboť veškerou práci za ně přebírají roboti. Jsou zbaveni i veškerého stresu z rozhodování, neboť stroje obdařené umělou inteligencí nahradily všechny zodpovědné a vedoucí pracovníky. Lidé se zabývají pouze vnitřní vývojem své osobnosti, oddávají se nezávaznému sexu a vláda mezi své občany distribuuje marihuanu a další návykové látky. Prakticky nikdo neumí číst a veškeré informace jsou uchovávány ve formě zvukových záznamů. Připadá vám tato představa jako rajská hudba? Kniha Waltera Tevise Zpěv drozda vás přesvědčí o opaku.

Román se odehrává ve vzdálené budoucnosti (přesnou dobu děje nevíme, neboť počítání letopočtů se stalo zbytečností, avšak dle náznaků se posuneme dopředu o nějakých pět set let) a lidský život je mlhavou zfetovanou iluzí. Lidé si od sebe udržují vzájemný odstup, izolováni a uzamčeni ve svém vnitřním světě. Naprosto flegmatičtí ke všemu, co se kolem nich děje. Jakmile roboti a stroje začnou selhávat, není zde nikdo, kdo by si jakéhokoli problému všiml, natož aby jej vyřešil. Přitom je na nich lidská populace doslova závislá…

Román je tvořen dvěma deníky. První píše Bentley – člověk, jenž ovládá naprosto nevídanou schopnost – psát. Druhý píše Mary Lou, dívka se kterou se seznámí, a které této dovednosti také naučí. Deníky jsou doplněny o pasáže psané z pohledu třetí významné postavy románu – Spoffortha. Je robot deváté generace – poslední z těch nejdokonalejších, jaký byl kdy stvořen. Dvěma nezávislými deníky autor šikovně vyřešil touhu napsat román velmi sugestivním pohledem, současně ale sledovat osudy dvou lidí.

Jelikož oba se v psaní postupně zdokonalují, mění se i styl knihy z jednoduchých a nesmělých vět až po rozsáhlé a působivé úvahové pasáže. Jsou vynechány zážitky pro konkrétní osobu natolik bolestivé a depresivní, že o nich (stejně jako většina lidí) nechce vůbec mluvit, čtenář si může všimnou i rozdílů mezi postavami. To vše ukazuje, že knize byla věnována náležitá péče.

Už od začátku je román velmi čtivý. Autor příliš nevěnoval prostoru technickému popisu výdobytků budoucí vědy. Stvořil tak román, který si můžete vcelku snadno oblíbit, aniž byste patřili mezi fanoušky science-fiction.

Subjektivně mi Zpěv drozda připomínal román George Orwella 1984, takže milovníci druhého zmiňovaného budou dozajista spokojeni.

Jediná výtka by směřovala k některým situacím, které působily poněkud uměle a na efekt. Na druhou stranu je jasné, že román by mohl být dvakrát tak dlouhý, aniž by ztrácel dech. Pak by se všem scénám dostalo dostatečně sofistikované předehry.

Knihu rozhodně doporučuji všem. Pokud máte nějaké předsudky ohledně sci-fi, zapomeňte na ně. Až dočtete, dáte mi za pravdu.

Mimochodem nové (v pořadí teprve druhé) vydání této knihy připravilo plzeňské nakladatelství Laser-books.

Leave a Reply

Name and email address are required. Your email address will not be published.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title="" rel=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <pre> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

%d bloggers like this: