Cecil Scott Forester: Šťastný návrat

ioan-gruffuddSláva kapitána Hornblowera doputovala i do českých luhů a hájů, především díky jeho seriálové podobě (viz foto). Pokud jde o knižní předlohu, zde k nám již nebyly okolnosti natolik příznivé, neboť do češtiny byly přeloženy (zatím) pouhé čtyři díly této románové série – The Happy Return (Šťastný návrat), A Ship of the Line (Řadová loď), Flying Colours (S vlajícími prapory) a The Commodore (Velitel eskadry).

Román Šťastný návrat je prvním napsaným románem z celé série, chronologicky jej však hned několik knih předbíhá. C. S. Forester se totiž později vrátil časem zpět a sepsal dobrodružství mladého podporučíka Hornblowera. Tvůrci seriálu pak (zcela logicky) postupovali v natáčení chronologicky.

Walter Tevis: Zpěv drozda

walter-s-tevis-zpev-drozdaPředstavte si svět, ve kterém lidé nemusejí pracovat, neboť veškerou práci za ně přebírají roboti. Jsou zbaveni i veškerého stresu z rozhodování, neboť stroje obdařené umělou inteligencí nahradily všechny zodpovědné a vedoucí pracovníky. Lidé se zabývají pouze vnitřní vývojem své osobnosti, oddávají se nezávaznému sexu a vláda mezi své občany distribuuje marihuanu a další návykové látky. Prakticky nikdo neumí číst a veškeré informace jsou uchovávány ve formě zvukových záznamů. Připadá vám tato představa jako rajská hudba? Kniha Waltera Tevise Zpěv drozda vás přesvědčí o opaku.

Román se odehrává ve vzdálené budoucnosti (přesnou dobu děje nevíme, neboť počítání letopočtů se stalo zbytečností, avšak dle náznaků se posuneme dopředu o nějakých pět set let) a lidský život je mlhavou zfetovanou iluzí. Lidé si od sebe udržují vzájemný odstup, izolováni a uzamčeni ve svém vnitřním světě. Naprosto flegmatičtí ke všemu, co se kolem nich děje. Jakmile roboti a stroje začnou selhávat, není zde nikdo, kdo by si jakéhokoli problému všiml, natož aby jej vyřešil. Přitom je na nich lidská populace doslova závislá…

Paulo Coelho: Alchymista

Román Paula Coelha Alchymista se stal údajně největším bestsellerem v Brazílii a je o něm s úctou a obdivem mluveno a psáno po celém světě. Hned v úvodu řeknu, že jsem jaksi nepochopil proč. Buďto má v sobě román jakousi skrytou genialitu, kterou jsem při čtení neobjevil, nebo se jedná o další z řady silně nadhodnocených románů.

Hlavní problémem knihy se stala její řemeslná stránka. Chápu, že každý nemůže psát jako Tolstoj, ale řemeslné nedostatky Alchymisty mě při čtení vysloveně rušily, což má samozřejmě k ideálnímu stavu daleko. To, že Ceolho příliš dobře psaní neovládá, je koneckonců řečeno i v závěru knihy. Autor se možná snažil použít jakýsi pohádkový styl, aby byla kniha přístupná i pro děti. Budu to tedy brát jako polehčující okolnost.

Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Rozhodně nemůžu říci, že bych byl nějakým fandou realismu. Snaha autorů velmi podrobně popisovat život převážně prostých lidí mě jako čtenáře příliš nepřitahovala, mám raději science-fiction a romány s rychlejším dějem (na úkor popisů). Nedávno se mi však do rukou dostal šedesátistránkový román Lva Nikolajeviče Tolstého Smrt Ivana Iljiče, který mě donutil svůj názor na tento druh literatury přehodnotit.

Román popisuje příběh obyčejného soudního úředníka, dozajista dobrého a oblíbeného člověka, který svou moc nad lidmi nezneužívá a snaží se jim vždy co nejlépe pomoci. Rád se baví ve společnosti, prožívá milostné románky a nakonec se ožení s Praskovjou Fjodorovnou. Ta však krátce po svatbě začíná na manžela bezdůvodně žárlit, a Ivan Iljič se začíná stále pilněji věnovat své práci. I přes jistou nepřízeň nadřízených dosáhne povýšení, stěhuje se a zařizuje si luxusní byt.